Quis custodiet ipsos custodet?

První kontrola

29. července 2011 v 13:09 | Arcana |  Veselé příhody šíleného motorkáře
Léto v plném proudu, prázdniny zrovna tak a kamarádka se rozhodne, že se nudíme. No, nenudíme tak úplně, ale na tu diskotéku prostě půjdeme a ne že ne. Ani jedna jsme ještě nebyla dospělá, takže jsme se mohli opít možná tak colou, ale koho to trápí. Byla to nějaká akce už od osmi večer, takže v jednu ráno si to už zase frčíme domů. Na motorce.


Město jako po vymření, kde nikdo tu nikdo, jen skútr 125 a na něm dvě blondýny. Světlý vlas schován pod helmou, která, až na tu barvu, vypadá přesně jak ta SSácká, těžce kůl kožené bundy. S tím cokoliv, byť vzdáleně, společného s motorkáři jaksi končilo. Zbytek našeho odění spočíval v džínové mini, pochopitelně vyhrnuté až do pasu, pod tím jedna černé, druhá bílé legíny a obě bosé nohy. Kamarádka skopla boty na podpatku hned po vylezení z diskotéky a já přece nebudu pozadu. Jen jsem si ty svoje (bez podpatku), nechala až ke skútru. Pak skončili spolu s jejími a kabelkou v kufru. Růžovou kabelkou, jen tak mimochodem.

Nočním městem si to tedy pufá menší skútr s mírně rozespalým osazenstvem a míří k domovu, sladkému domovu. Semafory ovšem fungují stále, takže zastavuji na červenou, mrknu do zrcátka a za mnou... policejní auto.
,,Jéje. Hele B., bude kontrola," dloubám loktem do kamarádky a kývu směrem k zrcátku. Moje spolujezdkyně hledí do zrcátka, na semafor, před nás, do zrcátka, na semafor, prudce do zrcátka, otočí se. Nakloní se mi k uchu: ,,Arcano, za náma jsou policajti. Snad nás nebudou kontrolovat."
Skloním hlavu ke své sukni srolované div ne jako pásek a natočím se k ní: ,,Dvě blondýny na motorce, bosé, sukně v čudu, legíny pod nimi, jedna ráno. Vážně myslíš, že nás NEbudou kontrolovat?"
B mrkne na hodiny nad námi a chmurně pokýve hlavou.

Naskočí zelená, ujedu dvacet metrů během kterých mě policisti předjedou a po další minutě městskou tmu náhle prořízne modré světlo majáčků.
,,Co teď?"
,,No zastav."
Zajedu ke krajnici, zastavím, obě slezem a velice nenápadně si stáhnem sukně. Ne že by to pomohlo.

,,Dobrý večer, slečny... vy jste bosé?!"
,,Boleli nás nohy," krčím bezelstně rameny.
,,A to jedete na motorce bosá?"
,,Je teplo..."

Chvíli poté, po nevěřícném kroucení hlavou, obouvání, kroucení hlavou nad tím že mám sandály, kamarádka dostává povolení jet bosá i nadále, jelikož podpatky jejích sandálů jsou opravdu vysoké, kroucení hlavou, vysvětlení že ty brýle na ochranu očí jsou natolik tmavé, že se opravdu dají používat jen ve dne a s nimi bych teď viděla mnohem hůře než bez nich, kroucení hlavou a legín se sukněmi už radši nekomentovanými, se dostáváme k tomu, co zamýšleli původně.

,,Dobrý večer, slečny, řidičský a občanské průkazy prosím. Odkupa jedete?"
Dvojici policistů je asi tak dvacet pět a pobaveně si nás měří pohledy. Odlifruju B kus stranou a otevřu kufr. Podám jí její růžovou Adidas kabelku, sama nahmatám khaki kapsičku a vylovím doklady.
,,Z diskotéky," odpovím, zatímco B ještě hledá občanku a podám jednomu své jízda-kartičky. Jeden si je vezme a začne prohlížet, druhý se zakření. ,,Z diskotéky, hm? Pila jste něco?"
,,Jistě. Colu."
,,Aha a mohla byste nám fouknout?"
,,Aha a jak?"
B do mě drkne, zamrká na ně řasami a zase zuřivě hledá občanku. Nechápavě se na ni podívám, ale to už mi podávají dva pytlíky s příslušenstvím k tomu, aby mi mohli změřit alkohol v krvi.

Alkoholově opojená nejsem a B mě pomalu přesunuje k motorce.
,,Ještě tu vaši občanku slečno," nenechají se policisti zmást a pozornost plně zaměřují na kamarádku. Ta si povzdychne, vytáhne z kabelky občanský průkaz (který celou dobu jen předstírala že hledá) a podá jim ho. Ti se zase zakření a kontrolují.

,,No ale slečno," povídá ten co ho drží v ruce, chytne okraje a otevře průkaz jak knihu. Přední a zadní strana už tak dolámaného dokladu u sebe drží jen na posledních milimetrech okraje. ,,Tohle je neplatné."
,,Já vím, zrovna zítra jsem si už chtěla dojít pro novej, víte co, kvůli škole nemám čas a dlouho to takhle nemám," vypíná B prsa, kroutí na prstu pramen blond vlasů a druhou rukou mě dloube do zad, takže chtě nechtě vystavuji vnady taky.
Policisté si nás chvíli prohlíží, cukají jim koutky, ale dál drží rozpadlý doklad a snaží se tvářit přísně. B je, zdá se, nervóznější než já. Nebo jen nemám pud sebezáchovy. Problém totiž nevidím.
,,No, ale my vás takhle nemůžeme pustit," povídá nevinně ten vyšší a zamává rozlepenou občankou.
,,To ne, no," chytá se i jeho kolega, ,,musíte jet s námi."
Vzápětí se ale otáčejí, nastupují do auta a odjíždějí.
,,Tak dobrý," zarazí mě to sice, jenže, vypadá to, že je vše v pohodě.
,,Jeď za nima, mají moji občanku!" vyvádí mě z omylu B, háže mi helmu a postrkuje k vozítku. No co se dá dělat. Rychle startuju a vyrážím za policejním autem.

Město jako po vymření, kde nikdo tu nikdo, jen policejní auto a za ním skútr 125 a na něm dvě blondýny. Bez majáčku, padesátkou, šineme si to městem. Vedou nás stále menšími uličkami, až se kolem rodinných domů dostaneme na asfaltku, kolem které žádné domy nejsou a z ní potom jen na betonové bloky. Je to cesta k jakési továrničce, zřejmě už dlouho zavřené, tyčící se v kopci nad městem a nevedou k ní ani lampy. Znám to tam, ale to oni nevědí.
Takže nakonec dojedeme za policejním autem na starou opuštěnou cestu lemovanou keři, policisté zastaví a vypnou motor. Vypínám ho taky a místo se noří do tmy a ticha, které přeruší jen klapnutí dveří vystupujících policistů.

,,Hele, ony za náma fakt jely," drkne po chvíli jeden do druhého.
,,Máte moji občanku!" mračí se B a založí si ruce.
Oba na ni chvíli civí, než si jeden sáhne na kapsu. ,,No jo, ale to jsme vám neřekli, my jsme falešní. Co teď budete dělat, takhle samy, ve tmě, daleko ode všech?" řekne ten druhý, oba se narovnají a udělají krok k nám. My se nehnem, já si jen povzdychnu a drknu do B: ,,Takže je čas vytáhnout ty nože."
B pokýve hlavou a s slovy ,,Říkala jsem ti, že si máme vzít tátovu pistoli," obě porozepnem bundy a sáhnem do ,,vnitřní kapsičky". Policistům zmizí úsměvy z tváře a couvnou. Ucha. Tentokrát je řada na nás, abychom se rozesmály.

Ukázalo se, že nám prostě chtěli jen ukázat výhled (Který je opravdu krásný. Na tmavém kopci nad městem, takže nás nerušila žádná světla a pod námi zářící město jako na dlani) a B-inu občanku si nechali abychom za nimi musely jet. Hezky jsme si pokecali, než je vysílačka opět povolala zpět do služby a protože já jako řidič jsem byla a měla vše v pořádku a B zamrkala řasami, dostala i ona svůj doklad zpět a rozešli jsme se.
Místo v jednu jsme dojely domů o půl třetí, ale toho jsme si skoro ani nevšimly :)

A jakpak vypadala VAŠE historicky první kontrola?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrrr agrrr | Web | 29. července 2011 v 16:08 | Reagovat

coooo? perverzáci dva...just bych na ně zavolala benga... počkat ti už tam byli... :-D
nojo.. s mladjema policistama taky mlátí puberta jak se tak koukám :D  :D

2 Janinka Janinka | Web | 29. července 2011 v 16:28 | Reagovat

Nijak, páč nemám řidičák a nikdy ho mít ani nebudu :D. Ale jinak skvěle převyprávěno...

3 KačuŁe KačuŁe | Web | 29. července 2011 v 17:22 | Reagovat

Ještě jí mám před sebou. :-D

4 Vendy Vendy | Web | 29. července 2011 v 18:36 | Reagovat

Tohle bylo super, lepší než v nějakým filmu. Aneb život píše scénáře... :-D  :-D  :-D
Já kontrolovaná nebyla, bo nemám řidičák a nejezdím... :D
(Fakt jsi to bezvadně popsala, skvěle jsem se bavila...) ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama