Quis custodiet ipsos custodet?

A jak se bude jmenovat?

24. srpna 2011 v 16:50 | Arcana |  Na toulkách
Jack si otráveně zastrčil mobil zpátky do kapsy, nadzvedl Rosinu hlavu a sklouzl z lavičky. Matka už zase otravuje ať se vrátí domů a napíše si úkoly. Jako by to ještě někdo dělal.
,,Kam jdeš?" zeptala se Rose, jeho přítelkyně a kumpán.
,,Generál volá, musím se hlásit do služby," odpověděl Jack s kyselým výrazem a bez dalšího slova odklusal domů.

Jeden z hlavních úkolů, které vás čekají, když napíšete nějaký literární útvar s příběhem (nadále jednoduše ,,povídku"), je dát svým hrdinům jména. Zdánlivě jednoduchá věc, jenže... jaká jména?

Ať si na blog.cz a i jinde přečtete jakoukoliv povídku od současného mladého autora (tím myslím tak do 18ti, 20ti let), snad více jak v polovině případů budou mít jeho hrdinové anglická nebo americká jména. Proč? No, ono to přece zní tak dobře.
Jack a Honza jsou od sebe na míle daleko, v tomhle případě specielně proto, že většině se vybaví náš Hloupý Honza z pohádek. To pak nemá žádnou váhu, i kdyby ten náš Honzík byl ozbrojen od hlavy k patě nejmodernějšími palnými zbraněmi, číro na hlavě, vysoký dva metry a kosil nepřátele s doutníkem v puse a jednou vtipnou hláškou za druhou
Moje učitelka slohu jednou podotkla, že pokud chceme vyzkoušet, zda náš příběh dává smysl, máme na chvíli přehodit jména. Co kdyby místo Jacka a Rose z výše uvedené ukázky byl Pepík a Maruška?

Pepík si otráveně zastrčil mobil zpátky do kapsy, nadzvedl Maruščinu hlavu a sklouzl z lavičky. Matka už zase otravuje ať se vrátí domů a napíše si úkoly. Jako by to ještě někdo dělal.
,,Kam jdeš?" zeptala se Maruška, jeho přítelkyně a kumpán.
,,Generál volá, musím se hlásit do služby," odpověděl Pepík s kyselým výrazem a bez dalšího slova odklusal domů.

Em, to nezní moc dobře. Úsek, který by se předtím hodil do několika žánrů včetně dramatu a podobných ,,vážných", se teď hodí možná tak do komedie. Z protagonistů ve věku někde od sedmé osmé třídy výš se nám staly děti na prvním stupni základní školy. Navíc, jejich chování na tenhle věk přeci jen nesedí. Ti vypsanější, nebo zmlsanější čtenáři, se nad touhle povídku také akorát tak ušklíbnou a v duchu poprosí pisatele, ať už proboha prosím radši nic nepíše.
Jednoduše se to k sobě nehodí. Ale je to vážně chyba? Já s vyučující nesouhlasím. Pepík a Maruška zní prostě blbě kdekoliv kromě pohádek, mají podobné stigma jako Hloupý Honza. Ale co takový Josef a Marie?

Josef si otráveně zastrčil mobil zpátky do kapsy, nadzvedl Mariinu hlavu a sklouzl z lavičky. Matka už zase otravuje ať se vrátí domů a napíše si úkoly. Jako by to ještě někdo dělal.
,,Kam jdeš?" zeptala se Marie, jeho přítelkyně a kumpán.
,,Generál volá, musím se hlásit do služby," odpověděl Josef s kyselým výrazem a bez dalšího slova odklusal domů.

Ze tří ukázek nepůsobí dobře jen ta prostřední. Takže, jaký je vlastně rozdíl mezi tím, jestli se kysele tváří Josef nebo Jack? Ne, to že se vám jedno líbí víc hraje jen malou roli. To hlavní je prostředí. Pokud píšete o něčem odehrávajícím se v Anglii, tak jasně že se hlavní hrdina nebude jmenovat Jirka. Ale pokud se to odehrává u nás, proč se ten kluk proboha jmenuje Ben?
Dobře, teď vlastně jen hádám, protože autorka nenapsala kde se její děj odehrává. Použiji ji tedy k jinému příkladu -
konkrétně tenhle příběh, Bena a Joriku si zařadím někam do Ameriky. Nejen do jiného státu, ale i na jiný světadíl. Tak ale, co je mi po nich? Kdyby se hrdinka jmenovala třeba Žaneta, na myšlence příběhu to nic nezmění. Naopak ho spíše posílí, protože pod Žanetou si můžu představit svoji sestru, sousedku, nebo jen spolužačku ze základky a celá pointa příběhu mě tak může mnohem více zasáhnout, nebo alespoň oslovit.

Jméno určuje osobu. Do gangsterky odehrávající se v Chicagu ve 30. letech 20. století si asi sotva zasadím Janu Vopičkovou, ale do hororu na brněnském hřbitově před týdnem přece taky nešoupnu Johna Westmana. Proč ne? Protože žádný rodilý Čech se prostě nejmenuje John.

Nakonec, pokud píšete fantasy, jaká jména dáváte? Vymyšlená, případně latinská a následně upravená. Tak proč dávát hrdinům z naší nebo blízkých zemí anglická/americká jména?

TIP: pokud česká jména nedáváte, protože se vám prostě nelíbí, zkuste nahlédnout v Pravidlech českého pravopisu do seznamu českých jmen. Víte, že je tam i třeba takový Aurelián nebo Lia?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Májuš Májuš | Web | 24. srpna 2011 v 16:55 | Reagovat

jack a rose se mi líbí nejvíc ;)

2 Malkiel Malkiel | Web | 24. srpna 2011 v 17:55 | Reagovat

A co Radek John? :-D I když ten vlastně není Čech ale Žid.

3 Kerria Kerria | Web | 24. srpna 2011 v 18:43 | Reagovat

Tohle by si asi měli přečíst všichni začínající spisovatelé. Jméno je důležité, ale cpát všude cizí jména je blbina.

4 agrrr agrrr | Web | 24. srpna 2011 v 22:35 | Reagovat

Josef a Marie se mi velmi líbí. I když já osobně si představím hned babičku s dědou :-D

U jmen v blogové literatuře vůbec nehraje roli, prostředí nebo význam jmen. Ano myslím že i význam jmen může hrát svou roli a může se do některých povídek více než hodit. Myslím, že zde hraje roli zda je jméno cool, in a hlavně že autorku vůbec jiné jméno nenapadne. Přiznejme si že spousta rádoby spisatelek chňapne první jméno které je napadne a zní dobře, než aby se snažili a nějaké jméno vymýšlely nebo hledaly. Ono Čeština nám dává spoustu možností v ohýbání a komolení takže i to cizí jméno nám dává spoustu možností jak ho zkomolit a počeštit ;-)

5 Janinka Janinka | Web | 25. srpna 2011 v 7:29 | Reagovat

Česká jména neletí, páč to není in a cool :D. Ale jinak máš pravdu, v seznamu českých jmen jsou i jména, o nichž by jeden neřekl, že jsou česká...

6 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2011 v 22:13 | Reagovat

Pepík a Maruška zní opravdu otřesně, leda tak v dětských nebo pohádkových knihách by to ještě šlo.
Ale Josef a Marie se mi taky líbí.
A Jack a Rose též. I když je to Jakub a Růžena... v té angličtině zní líp.
(Mám dojem, že Jack je od slova Jacob, tedy Jakub, kdežto Honza je Jan, a v angličtině John. Jestli se pletu, oprav mě.)
Ale ať Honza nebo John, fakt je, že Honza mi nevadí v pohádkách, a nevadí mi ani jako puberťák nebo student v dívčích románech, ale do nějakého hororu mi taky nesedí.
K počešťování anglických jmen mám taky výhrady, občas mi to nevadí, ale občas hodně (třeba v románu Jany Eyrová mi zněla příšerně jména jako Jiřina, nebo Jeník - Georgina a John. Ale zase jsem ocenila přepsané jméno Lada Poolová, která se v originále jmenovala Grace, a v podstatě obě jména znamenají jedno - ladná, krásná.)
Jména jsou dost důležitá. V některých knihách krásně zní a nepřipadají mi vůbec nepatřičná (se jmény se dobře vymazlil třeba Sapkowski v Zaklínači).
Ale některá jména jsou taková, že trčí uprostřed příběhu jak živá výčitka. A počešťovat jména do hororů je zhůvěřilost největší - pamatuji si na jednu hororovou povídku od Kinga, kde vystupoval kluk jménem Pavlík. (Paul). Tutéž povídku jsem četla v jiném překladu, a nemůžu si pomoct, Paul do té povídky pasoval, kdežto Pavlík bylo jak rána pěstí.
Ještě mi docela vadilo počešťování jmen u knih Gaimana - Mr.Shadow mi zní líp než pan Stín.
Nojo. Ta jména... 8-)

7 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2011 v 22:16 | Reagovat

Ještě k těm jménům u nás -  máš pravdu, vlastním knihu Jak se bude jmenovat, a tam jsou jména i docela exotická, přesto u nás platná.
Docela mě překvapilo, že Alžběta je vlastně Eliška... a Alžběta je taky Betynka. ;-)  :-)

8 Malkiel Malkiel | 26. srpna 2011 v 0:30 | Reagovat

[7]: A kromě toho je Alžběta též Elsa, Erzsebét, Elíšebáh, Isabel a Jelizaveta. ;-)

9 Vendy Vendy | Web | 26. srpna 2011 v 11:15 | Reagovat

[8]: Takže Alžběta je vlastně Lízinka... a Bella. 8-)  :-)

10 Arcana Arcana | 27. srpna 2011 v 14:42 | Reagovat

[2]: Vidíš, vůbec netuším o kom to mluvíš :-D

[6]: No právě. Jana Eyerová se odehrává v Anglii pokud vím, že? Takže Jane a John jsou přesně tam, kde mají být. V Metru 2033 (Rusko) je Arťom nebo Treťjak jako ryba ve vodě, v My z ostrova Saltkrakan (Švédsko) Pelle, Malin nebo Niklas, ve středoafrické pohádce Zlá macecha vystupuje Bagaj, Kande nebo Asabe. Tak si přece, proboha, do románu odehrávajícím se na Náměstí Míru v Plzni nenarvu Rose?
Stejné je to z öbou stran, ať to píšu já sama nebo překládám knihu. Jména se nepřekládají :-)

Jo. Slavná milovaná Isabella ze Stmívání by u nás byla Eliška. :-D  Hezké
(Stále jsem ráda že moje jméno má maximálně tak jiný přízvuk ;-) )

11 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2011 v 17:28 | Reagovat

[10]: :-D
Ale do románu odehrávající se na Náměstí Míru v Plzni můžeš dát klidně právě tu Alžbětu, ale taky Annu, nebo Helenu, popřípadě Simonu, to zní už trochu cizokrajně, přesto je to běžné jméno v česku. I Zuzana je pěkné jméno...
No, Aurelií moc nemáme a Eufrozína by asi moc dobře nezněla... :-D
Asi jde o to, aby jména nezněla úplně blbě. ;-)

12 Vendy Vendy | 29. srpna 2011 v 17:28 | Reagovat

Au. V Česku jsem napsala špatně. Takže tam má být velké Č. Tak abych nepůsobila jako ignorant... :-?  8-)

13 Arcana Arcana | 29. srpna 2011 v 20:26 | Reagovat

[11]: Proti Bětce, Áně, Helče, Simče, Zuzce ani žádným jiným nic nemám. To je právě to co mám na mysli, je u nás spousta jmen, není to jen Honza nebo Jana. (Mimochodem, Anna je třetí nejpoužívanější u nás, takže je velká pravděpodobnost že nějaká Anna bydlí přímo na tom náměstí :-D )
Eufrozína jako ta princezna z Z pekla štěstí? :-D

Tak nějak mi šlo o to, aby Češi postavy neměli vyloženě cizí jména. Typická cizí jména jako je třeba ten John nebo co já vím, Johan.

14 punerank punerank | E-mail | Web | 14. září 2011 v 10:51 | Reagovat

Zajímavý článek:)
Když čteme někde o Pepíčkovi, čekáme už prostě školní fór. s tím se nedá nic dělat:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama