Quis custodiet ipsos custodet?

Stmívání a proč se mi tak líbí

9. září 2011 v 5:06 | Arcana |  Brk
Stmívání už sice ztratilo něco ze svého lesku novoty a rozbouřené vody protichůdných názorů ohledně jeho kvalit už se také poněkud uklidnily, přesto stále ještě sem tam leží v něčím žaludku. Zase jdu se svou troškou pozdě, ale co.

Bella Swanová přijíždí za svým otcem do městečka Forks (,,fork" znamená ,,vidlice", to jako doslova ,,Vidlákov"? :D Ehm, jedem dál), kde neustále prší. Hned první den ve škole se ale zdá, že to tady přeci jen nebude tak hrozné - všimne si totiž pana Božského a on, zdá se, si všimne jí. A je tu láska jako trám.



Následují překážky, které naši hrdinové musí překonat, aby mohli být už navěky spolu a skutečně, nakonec se vezmou a mají děti.
Červená knihovna čiší na míle, navíc, technicky je dokonalá -
Úvod - láska - překážky - ve druhé třetině sex - překážky - šťastný konec svatba a dítě.
Tak v čem udělala Meyerka chybu? Fušovala do fantasy? Jéje, neumíte si připustit, že jste zkrátka sáhli po špatném žánru?
No, popojeďme.

Stephanie Meyerová podle mně napsala knihy, jednoduché ve svém příběhu, ale ve kterých lze najít netušené hloubky, pokud je tedy hledáte. Nebo se jim alespoň nebráníte.
Ne, děj není hloupý. Je typický. Protože ten stejný, pouze s obměnou reálií a jmen postav, je skutečně v každé harlekýnce, dokonce v každém příběhu. Co jiného jsou americké filmy, kde je vedle hlavního děje vždy nějaká ta romance?

Všechny čtyři knihy se točí kolem jediného. Citu. Kvůli němu se dávají do pohybu události, které by jinak nevznikly a které jsou stále jaksi v pozadí. Protože, ať se snaží, jak chtějí, nejsou důležité.
To bylo podle mě to hlavní, co chtěla autorka ukázat. Pokud něco chcete, a cítíte že je to správné, jděte za tím. Protože co jiného můžeme dělat? Prožít svůj život v jakémsi oparu, který se jen přežívá, protože není za co žít, proč, žádný cíl, zkrátka nic?

Nemusí to být jenom láska, i když ta je zde ukázána jako nejsilnější. Vždyť i přátelství s Jakobem se nakonec ukázalo být správné ,,jen" jako přátelství, i když to tak na začátku nevypadalo.
Vztah, začínající na známosti, se dostal přes přátelství k překážce v podobě lásky jednoho z účastníků aby se nakonec opět vrátil k přátelství mnohem hlubšímu než jen povrchová kamarádství, kterých máme každý hodně a která jsou neméně důležitá.

Co tedy ty chyby? Och, upíři. Svítící na sluníčku, takřka nemožnost je zabít. Stoker se musí obracet v hrobě.
Jenže, upíři jsou zde pouze prostředek, nikoli hlavní, nebo jedno z hlavních témat. Dokonalost je něco, o co každý usilujeme (nebo bychom měli).
Jejich nedosažitelnost je právě to, co nás láká a téměř nemožnost zemřít je na nich to nebezpečné. Protože, když už dosáhneme dokonalosti, jak se jí lze potom zbavit, když se ukáže jako nesprávná? Špatná?
Snad mě za to nezaškrtíte, ale co jiného byl komunistický režim? Usilovali o dokonalost, ale když jí konečně dosáhli, zjistili, že je neudržitelná v té podobě, ve které byla nastolena. A zbavit se jí bylo sakra těžké.

Meyerovští upíři jsou na povrchu dokonalí, mají dary které je nějakým způsobem zvýhodňují, na slunci jsou doslova pozlátkem. Pozlátkem, kterému snad každý musí věřit. Ale uvnitř jsou prohnilí, jsou něčím, čemu bychom se měli na hony vyhýbat. Až na pár výjimek. A právě ty bychom měli hledat.

A film? Ale prosím vás. Do filmu nikdy nedostanete všechno z knihy. Obzvlášť z takové, která stojí na myšlenkách a vnitřních pohnutkách postav.
Logicky mi vysvětlete, jak chcete z pěti stránek o rozměru A4, kde není jediné slovo, protože vše se odehrává v myšlení jedné postavy, udělat děj? A tak je Kristen Stewartová odsouzená stát jako puk, a snažit se ve třech vteřinách zahrát duševní pochody, na které má autor libovolné množství stránek.
Film sám o sobě je médium pro rychlé a jasné příběhy, kde vše můžete vidět. Krásně to vysvětlila moje učitelka na sloh. Máte situaci, kdy do kavárny vejde muž. Servírka se na něj podívá a myslí si, že ho zná. Celou cestu k jeho stolku přemítá, odkud, jak, jestli poznal také on ji nebo ne, může si i vzpomenout kde a kdy toho muže potkala. Co předcházelo, jak se rozešli, důvod proč se tak dlouho neviděli. Popřemýšlet, jestli to mohlo být jinak, jestli se zeptat zda je to opravdu on. To všechno do knihy dáte.
Ve filmu vejde muž, servírka ho uvidí a přejde pět kroků k jeho stolu. Víc nic.

Co říct závěrem? Snad jen, že jsem nikdy nebyla a nejsem na příběhy plné ejchuchu juchuchu, já tě tak milujuchu. Ale tenhle se mi opravdu líbil.
Je v něm, já v něm vidím, mnohem víc než jen to. A co vy? Popřemýšleli jste alespoň trochu, jestli v něm není něco víc, nebo jste jej šmahem zavrhli ve chvíli, kdy jste se dozvěděli, že zdejší upíři na slunci nehoří?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mami Mami | Web | 9. září 2011 v 10:59 | Reagovat

Nechtěla bys také zkusit dopsat malou soutěžní povídku O školním sešitu? Stačí 100 slov. http://mami.blog.cz/1109/mala-literarni-soutez

2 Janinka Janinka | Web | 9. září 2011 v 15:30 | Reagovat

Stmívání jsem neviděla ani nečetla, nějak mě to podle ukázek neoslovilo...

3 Arcana Arcana | 9. září 2011 v 16:01 | Reagovat

[2]: Mě vlastně taky ne :D Obcházela jsem kolem té knihy pět let, vždycky mě zaujala obálka a název a odradilo ,,a věděla jsem, že on miluje mě" :-D
Pak se stala slavnou, zamiloval si ji kamarád a mně ji vrazil jakožto povinnou četbu ;-)

4 agrrr agrrr | Web | 11. září 2011 v 14:48 | Reagovat

nesnáším ho, ale z velké části za to může mediální reklama, davy hysterických fanynek a to jak se o něm všude mluví. Nedávno jsem o tom mluvila s Dubious Cate a líbil se mi jeí názor. Kdyby to všude nebylo tak to je film, kterej sice nenadchne ale ani neurazí. S čímž musím souhlasit. Nebýt toho davového šílenství tak se na to i podívám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama